Vážení uživatelé Pozérů. Velice se omlouváme za poněkud delší pauzu. Přísaháme vám, že každý měl v deníčku zapsané „Jen devět týdnu!", ovšem nastalá situace si vyžádala necelý měsíc. A nyní k velice ožehavému tématu. Proč jsou morčata lepší než lidé a proč mají větší právo ovládat tuto planetu a zároveň i celý vesmír.

Radioaktivní izotopy nám blýskají na lepší budoucnost, aneb Vypli proud, svítíme dál…

Vítejte u další várky rozšiřování obzorů, kterou vám přináší Emancipované L’Ego dona Karlose. Internetovým šmejdilům, kteří nemají nic lepšího na práci a v těcho pozerských vodách se pohybují pravidelněji, zajisté neuniklo, že tento skvost mezi rubrikami se po úvodních třech oslňujících artiklech na určitou dobu odmlčel.

Vážení pozéři, tento článek mne donutil napsat sám život. Nedávno jsem si vyhlídla nádherné, nádherné boty. Asi čtrnáct dní jsem váhala, zda si je koupit za tak tristní částku. Když jsem si po čase uvědomila, že bez nich vlastně žít vůbec nemůžu, a že k sobě patříme, v obchodě už neměli moje číslo. Znamení?

Milí pozéři, tak dlouho jsem odolávala vašim tlakům a plkům a zdráhala se něco o své výpravě za poznáním napsat, až to do svých rukou vzala karma: venku je krásně, sluníčko svítí, vyjdu ven a prší a vítr mě div neodvane, přijdu domů a zase svítí v bezvětří, začali mě vyvolávat v hodinách a s mou zásobou anglických slovíček zažívám opravdu horké chvilky, denně se někde ztrácím a to i přesto, že bezpochyby mám slušný orientační smysl, podaří se mi uzamknout se v opuštěné budově školy, že si musím z okna volat o pomoc a podobně. A dnes přišla poslední kapka – nejde mi internet, můj nejvěrnější společník. Takže ano, přispěji svou troškou do mlýna.